Blanka Šrůmová & Jan Sahara Hedl & Něžná Noc (CZ)

Blanka Šrůmová & Jan Sahara Hedl & Něžná Noc (CZ)

sRw7KCmTwQaLa1WBUAhm7QO8hj7V22wJ.jpg

Temná jako dušičková noc je poezie písničkových textů Jana Sahary Hedla na letošním víceméně autorském albu Neměj strach. Připravil ho a nahrál společně s uměleckou a nynější životní partnerkou Blankou Šrůmovou, která je ve čtyřech skladbách spoluautorkou. A nejspíš také dodala Saharovi motivaci k další tvorbě. Sám se do ničeho nehrnul. Poté, co v roce 1984 opustil skupinu Precedens, trvalo deset let, než vydal své první sólové album Tajnej svatej s hitem Tisíc jmen. Další deska Šílený pondělí sice vyšla hned v roce 1995, ale s třetím titulem Matka Zebra otálel až do roku 2001. A na aktuální desku rockového veterána jsme si počkali dlouhých patnáct let.

Náladu společné výpovědi Blanky Šrůmové a Jana Sahary Hedla, i s přesahem do osobní roviny, výborně ilustruje atmosféra fotografií Jiřího Turka v bookletu a na obalu desky. Ten do pěkného artefaktu zpracovala grafická dílna Karla Halouna a Luďka Kubíka. A napsal-li kdosi v reflexi alba, že fotograf s výtvarným citem stylizoval Blanku se Saharou do hlavních rolí dramatu „Kráska a zvíře“, neminul cíl. Jiří Turek ve fotografiích vlastně předznamenal i oba póly jejich pěveckého projevu v duetech. Hedlův krákoravý hlas, chmurně tajemný obraz rockerovy rozervané duše, zde s noblesou světáka z periferie vrávorá k uším a duši posluchače v rozevláté altové kráse vokálních partů Blanky Šrůmové.

Zvláštní kapitolou je Hedlův svérázný, poněkud patetický slovník. V bizarní scenérii jeho poetiky najdeme smrt a hroby, vlky a tmu, noc a strach, slyšíme ržání divejch koní, svítí nám nebeský světla a nakonec se odkudsi vynoří rytíř, co hledá svatej grál. Zvláštní na tom je, že všechna ta dekadentní veteš s hudbou a projevem obou interpretů kupodivu drží pohromadě. A zároveň v Hedlových textech lze tentokrát vytušit též jakési vnitřní světlo naděje, patrné už v titulní písni: „To nejsou vlci v zimním hávu / S tím si, má milá, nelam hlavu…“

Nový vztah, zřejmě i pochopitelně, lehce pootočil střelku rockerova kompasu v životní orientaci: „Já se stejně vždycky těším, až uvidím Štěchovický most a udělám si doma po koncertu kafe,“ tvrdí dávný excentrik. Můžeme mu to věřit? Nejspíš ano. Nicméně, přinejmenším jako autor a interpret, Sahara zůstal svéráznou, autentickou, jasně vyprofilovanou osobností. A když Blanka Šrůmová zpívá: „Vím, jak je těžký s tebou jít…,“ zní to docela přesvědčivě.   

Ani v hudební rovině se Hedlův styl, jak si ho pamatujeme z dob původního Precedensu, příliš nemění. Jen zvuk nové kapely s fitzgeraldovským názvem Něžná noc je syrovější. Z ničím nepřikrášlovaných aranžmá se vytratila nadbytečná elektronika a zůstal poměrně syrový kytarový folkrock, do nějž se boří zpěvákův zakouřený hlas.

Byly časy, kdy Sahara skládal u klavíru. Písně pro aktuální album ovšem vznikaly při kytaře. „Já se nikdy netajil s tím, že jsem písničkář,“ říká Hedl, který obdivoval třeba Iana Andersona a jeho kapelu Jethro Tull. „Nebyl jsem pro nějaké velké hudební plochy a konkurování Beethovenovým symfoniím. Jsou to prostě písničky, a vůbec, co se nedá zahrát u táboráku, jako by nebylo. Něco jsem dělal se syntezátory, ale to jsou velice ošidné věci. Svádí to k různým efektům, zatímco akustická kytara je takový upřímný nástroj.“

Jan Sahara Hedl tak do těch několika vět shrnul dost podstatnou věc. Jeho akustickou kytaru a Šrůmové klávesy teď v nahrávkách doplňuje jen kytara Toma Zvardoně, baskytara Martina Schneidera a bicí Ivana Kadaňky. Na albu Neměj strach tak vlastně nemá hudebně moc co stárnout.  

 



Sdílej: linkuj.cz icon jagg.cz icon vybrali.sme.sk icon Google icon Facebook icon delicious.com icon digg.com icon diigo.com icon pridat.eu icon bookmarky.cz icon


aktuálně


27.6.2017  V uplynulém týdnu se ve Valašském Meziříčí uskutečnil 35. ročník folk-blues-beat festivalu Valašský špalíček, který návštěvníky přenesl do zlatých časů bigbítové éry, nabídl...



 
 

mapa stránek © 2017, Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí