Aktual & Milan Knížák (CZ)

Aktual & Milan Knížák (CZ)

20121205-knizak-guerilla-underground-3_denik-630.jpg

„Zanechme svět zvířatům,“ zní Knížákovo poselství do budoucna

Skupina Aktual, vedená Milanem Knížkákem, byla po dlouhá léta hlavně legendou, o které leckdo něco zaslechl, málokdo ji však doopravdy slyšel a ještě méně bylo těch, kdo viděli koncert. Ve své první fázi, v letech 1967-1972, mohl Aktual vystoupit jen osmkrát, počítaje v to i soukromé koncerty. Ale ani po obnovení skupiny v roce 2003 Aktual nehrál často, i když natočil dvě nová alba. Nyní, v roce 50. výročí vzniku skupiny, se Milan Knížák se svou kapelou vydává na koncertní turné.

 

          Aktual vznikl koncem roku 1967 v Mariánských Lázních, když se Milan Knížák seznámil s místními mladíky, kteří si už předtím založili kapelu, ale neměli repertoár ani žádné zkušenosti. Kytarista Ivan Čori na to v televizním cyklu Fenomén Underground vzpomínal: „Sešli jsme se s mým kamarádem Pavlem Tichým. Bylo mi sedmnáct, on byl o devět let starší. Tápali jsme v tom, co vlastně chceme hrát. Po dvou měsících jsme se seznámili s Milanem Knížákem. On tady bydlel s rodiči a nabídl se, že nás povede. On také složil a napsal všechny věci, které jsme hráli.“

          Milan Knížák pro nový soubor navrhoval provokativní názvy jako Apoštolové, Jezuiti nebo Děti bolševizmu. Nakonec se ujal Aktual, který už dříve používal pro svou uměleckou skupinu (od roku 1964 Aktuální umění, od roku 1965 Klub Aktual). Zaměření kapely Knížák určoval zcela. V rozhovoru pro knihu Písně kapely Aktual (2003) o tom řekl: „Celý život jsem se zabýval hudbou, už jako kluk jsem komponoval disharmonický jazz. Kolem dvanácti let jsem taky psal šlágry. V první polovině šedesátých let jsem se zabýval destruovanou hudbou, různě jsem lámal gramofonové desky, škrábal jsem na ně a podobně. Aktual jsem dělal spíš pod vlivem vážné hudby, ale měl jsem i pár rockových desek. Z rocku jsem si vzal rytmičnost, ze současné vážné hudby barevnost a volnost. Znal jsem samozřejmě Beatles, Rolling Stones, ty jsem měl rád.“

          Nová skupina potřebovala bubeníka, a tak z Prahy přizval svého kamaráda a člena Klubu Aktual Jana Macha, který bicí dobře ovládal. Knížák zpíval a hrál na různé nástroje, které zrovna byly potřeba, třeba na kytaru nebo flétnu. Svou roli zpěváka bral a pořád bere jako východisko z nouze: „Nechtěl jsem zpívat, jen to na mě zbylo, poněvadž nikdo nebyl ochoten se toho ujmout. Já zpívat vůbec neumím a dodnes s tím mám problémy.“

          Knížák hledal do Aktualu ještě další členy, ale to nebylo zrovna jednoduché: „Mach a později Josef Staněk byli dobří muzikanti. Ostatní si tak trošku hráli doma, ale opravdoví hudebníci to nebyli. Čori třeba měl nějaký kus aparatury, ale sám byl muzikantsky trochu natvrdlý. Ale udělal spoustu práce kolem. My jsme chtěli co nejvíc přídavných nástrojů. Ale nikdo, kdo uměl na housle nebo na cello, nechtěl s Aktualem hrát, bylo to pro ně naprosto nestravitelné. Občas se k nám někdo nakrátko přidal, ale když viděl, že to není ten hezký bigbít, který znal z rádia, brzo odpadl. Naprosto rovnocennou součástí produkce bylo využívání nejrůznějších předmětů - sirény, kolejnic, kbelíků naplněných sklem, štípání dříví a podobně.“

          První krátký koncert Aktualu proběhl 8. března 1968 na oslavě Mezinárodního dne žen ve Velké Hleďsebi. Oslavenkyně ovšem skupinu vůbec nepřijaly s pochopením. Ivan Čori na to vzpomínal: „Bylo to v oplatkárně. Asi při třetí skladbě nás nějaká předsedkyně závodního výboru prosila, jestli by nemohl být konec, protože tam jsou i těhotné ženy. Jedním z hudebních nástrojů byla ruční siréna. Použili jsme ji při jedné skladbě. Sirénu jsem vzal na národním výboru. Byla to ta ruční na kliku, používala se k vyhlašování požáru. To jim asi vadilo.“

          Milan Knížák: „Zahráli jsme ty tři písničky jenom díky tomu, že tam pracovala moje matka, jinak by nás vyhodili už po první. Pak jsme ještě vystoupili v pionýrském domě v Mariánkách. To bylo docela legrační, dokonce jsme tam měli zkušebnu, oni totiž vůbec netušili, o co jde. Pak za to toho ředitele vyhodili. Další koncert nechtěl nikdo povolit, ale poněvadž byl rok 1968, neřekli to rovnou a shazovali to jeden na druhého. Nakonec to teda povolili. Přišla spousta lidí, vyrazili dokonce skleněné dveře, ale v polovině tam už nikdo nezůstal, protože se jim zdálo, že se to hudbě nepodobá. Prchli skoro všichni.“ Jak ukazují dochované fotky, hudebníci hráli v ženských šatech (Knížák v miniskukni), na bicích měli namalován srp s kladivem. A texty byly pořádně šokující - i v tehdejší atmosféře společenské liberalizace.

          Při zkouškách Aktualu býval Knížák nekompromisní: „Měl jsem dlouhou tyč a tou jsem je pošťuchoval, když se objevily nějaké problémy. Já nerad nařizuji, ale nesnáším lidi, kteří lajdačí. Musím říct, že jsem byl přísný.“ Ivan Čori: „Dirigoval nás a málem nás mlátil, když jsme trochu uhnuli. Koukali jsme na něj. Ten nám dával šluky!“

          V září 1968 odjel Knížák na pozvání umělecké skupiny Fluxus do Spojených států, ale jeho návratu v dubnu 1970 Aktual pokračoval. Byla to pořád ta základní pětice, přibyli však i další členové. Milan Knížák: „Arnošt Pšajdl byl druhý manžel mé matky. Byl velmi hudebně nadaný, měl perfektní sluch, krásně zpíval. Vereš zase byl totální hudební analfabet. Dali jsme mu na skladbu Koks půltónovou harmoniku s vytrhaným vnitřkem. Tím, jak chtěl strašně moc něco vyjádřit, hrál k tomu kategorickému, dunícímu rytmu Koksu neuvěřitelné skřeky v neuvěřitelném nerytmu. Nikdo to už nikdy tak skvěle nezahraje. To setkání jasné disciplíny a totálního zmatení, silného pocitu bez jakékoli hudební kultury, bylo vynikající.“

          Po obnovení skupiny v roce 1970 dostaly v repertoáru ještě větší prostor experimenty. Texty, které Knížák napsal v USA, jsou v angličtině, i když jinak v Aktualu zpíval výhradně česky: „Já jsem v Americe sice nehrál, ale složil jsem tam několik písní, které byly komplikovanější než ty předchozí. To ovšem vedlo k mnoha problémům. Aktual nové věci už nedokázal pořádně zahrát. Ale já jsem už nechtěl opakovat začátky, které byly postaveny na jednom či dvou akordech a mantrickém opakování.“

          První vystoupení Aktualu v roce 1970 se konalo v prádelně domu, kde bydlela Knížákova matka Emilie s Arnoštem Pšajdlem. Pak proběhly dva veřejné koncerty Aktualu: v Suché u Nejdku (26. září 1970) a v pražském Music F clubu (26. února 1971), oba společně s Plastic People (pražské vystoupení bylo nahráno a 32 let poté vyšlo na CD). Josef Slavík vzpomínal: „V F clubu byli zděšení z toho našeho randálu a vrtání. A to jsme tam ještě neměli motorku! Při našem koncertě ve Slovanském domě jsem si půjčil motorku od souseda, ale ona hrozně kouřila, takže jsme museli udělat přestávku a vyvětrat celý sál.“

          Aktual poté vystoupil už jen dvakrát, v roce 1972. Naposled to bylo v restauraci Slovanský dům v Mariánských Lázních. Hostinský si produkci objednal, aniž by tušil, o jakou kapelu jde; když její hudbu uslyšel, prosil muzikanty, aby hned přestali. Vzápětí přispěchala hlídka Veřejné bezpečnosti, které se produkce Aktualu taky vůbec nelíbila. Pak už skupina další příležitost ke koncertování nenašla.

          Soubor tedy skončil, ale jeho vliv zůstával. Knížák silně inspiroval vznik skupin DG 307 a Umělá hmota. Také Plastic People byli Aktualem ovlivněni, i když nehráli tak radikálně. Když se v roce 1976 konal proces proti undergroundu, komunistická propaganda přisuzovala Plastikům právě Knížákovy texty, aby jimi názorně demonstrovala zvrhlost skupiny.

          Milan Knížák obnovil Aktual na jaře 2003, původně pro jednorázové vystoupení u příležitosti vydání starých nahrávek Aktualu z let 1971-1972 a knihy Písně kapely Aktual. Z původní sestavy tehdy hráli ještě Jan Maria Mach a také Zdeněk „Londýn“ Vokatý, který byl členem Aktualu počátkem 70. let. Kompaktní disk Atentát na kulturu se následně dočkal i licenčního vydání ve Velké Británii. Vzhledem k pozitivním ohlasům se Knížák rozhodl natočit ve studiu album Děti bolševizmu, tedy šestnáct nikdy nenahraných písní z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Vznikl tak nový Aktual a po velmi úspěšném vystoupení v listopadu 2011 v Divadle Archa, na festivalu 10 let Guerilla Records bylo jasné, že s ním je třeba počítat i do budoucna. Následovaly další občasné koncerty, v roce 2013 také další nové album Chovám v kleci bolševika. Byly na něm také tři novinky, včetně písně Androš chcíp, kterou se Knížák – nikoli poprvé ani naposledy – vymezoval vůči undergroundu.

          Stále platí, že největší síla skupiny je na pódiu. Letošní turné začne 18. února v Pardubicích, 25. února Aktual vystoupí v pražské Malostranské besedě, další koncerty budou například v Karlových Varech, Jablonci, České Lípě nebo ve Valašském Meziříčí. Současný Aktual je muzikantsky daleko profesionálnější a zvukově barevnější, přitom si však zachovává svou divokou energii. Drtivý zvuk Aktualu má ve svých krajních polohách blízko industriální hudbě, většina písní však je přehledná, s výraznými refrény. Někdejší happeningové erupce zvukového barbarství vystřídala pečlivá souhra zkušených muzikantů, kteří dovedou Knížákovy skladby interpretovat nově, na zcela profesionální úrovni, ale stále se silným subverzivním nábojem.

          Knížák si novou sestavu pochvaluje. „Kapela má teď ostřejší zvuk a v něčem se víc podobá původnímu Aktualu. Asi je to dáno tím, že se vyměnili někteří hudebníci. Například odešel Vašek Vašák, který si hrál na kapelníka a nutil kapelu do umírněnější polohy. Současná kapela hraje ve složení: klávesy Jirka Sýkora, kytara Honza Priester, basa Pavel Porkert, čelo Jan Pech, bicí Kuba Malášek a samozřejmě já u mikrofonu. Máme dnes poměrně bohatý repertoár a chtěli bychom při šňůře hrát podle místa a atmosféry, kde se bude koncert konat. Vždy samozřejmě zahájíme starými mariánskolázeňskými hity, ale budeme prokládat staré písně novými. Máme teď více balad, což je přání skupiny, a také několik písní vztahujících se k současné politicko-společenské situaci jako je Popěvek, hrající si s naší hymnou, či My jsme Valaši, využívající Karla Hašlera a reagující na současnou imigrantskou krizi, nebo Zanechme svět zvířatům, které zní jako poselství do budoucna.“

 

Jaroslav Riedel

 

 


Sdílej: linkuj.cz icon jagg.cz icon vybrali.sme.sk icon Google icon Facebook icon delicious.com icon digg.com icon diigo.com icon pridat.eu icon bookmarky.cz icon


aktuálně


27.6.2017  V uplynulém týdnu se ve Valašském Meziříčí uskutečnil 35. ročník folk-blues-beat festivalu Valašský špalíček, který návštěvníky přenesl do zlatých časů bigbítové éry, nabídl...



 
 

mapa stránek © 2017, Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí