VALAŠSKÝ ŠPALÍČEK V OSMDESÁTÝCH LETECH A DNES

VALAŠSKÝ ŠPALÍČEK V OSMDESÁTÝCH LETECH A DNES

Valašský špalíček se poprvé konal 9. července 1983 jako jednodenní folková přehlídka za účasti Oldřicha Janoty, který celou přehlídku také uváděl, Dagmar Andrtové, Petra Lutky, Václava Koubka a dalších... Odpolední koncert proběhl v amfiteátru letního kina, večerní jam-session (spolu s promítáním filmů Festival a Opera ve vinici) v M-klubu. Příští dva ročníky (21. července 1984 a 29. června 1985 vypadaly podobně, jen večerní koncerty proběhly ve velkém sále zámku Žerotínů. Janota v roce 1984 už přijel s Lubošem Fidlerem a Pavlem Richterem, vystoupili také Jakub Noha, proběhlo zde jedno z prvních vystoupení původní sestavy ASPM, tedy tria Petr Kalandra, Jan Spálený a František Havlíček, dále Mira Noga Jugband, Bluesberry... O rok později byli hvězdami Špalíčku Vladimír Merta, Pavel Dobeš, Vlasta Marek a Emil Pospíšil, slovenská písničkářka Zuzana Homolová...

Významnější koncepční změna přišla roku 1986. Špalíček už byl dvoudenní (11. a 12. července) a poprvé se na něm objevili rockové skupiny - Betula pendula, Iva Bittová s Pavlem Fajtem i se skupinou Kolektiv (budoucí Dunaj), Z kopce, Skupina z Luhu, Jablkoň... Folkaři však stále převažovali. Kromě jmen známých už z předchozích ročníků zde hráli třeba Josef Streichl, Dušan Valúch s Karlem Svozilem a Ivan Hoffman. K festivalu také vyšal zvláštní cyklostylovaný bulletin. Rok 1987 už vlastně představil Valašský špalíček v podobě, jakou známe dodnes. Přehlídka zabrala tři dny 18. - 20. června, vedle hudby došlo také na výstavu valašských výtvarníků, besedu s hudebními kritiky a promítání filmů. Poprvé zde jasně vykrystalizovala domácí rocková scéna: premiéru na Špalíčku měla Mňága a Žďorp (i když ještě s repertoárem Slepého střeva), Petr Zezulka představil svou novou skupinu Ciment, z Betuly penduly se stala mimořádně zajímavá kapela.

Ročník 1988 (16. - 18. června) byl poznamenán zvlášť těžkými boji s aparátčickými cenzory. Mňága a Žďorp nakonec nemohla vystoupit a rozhovory s Petrem Fialou a Petrem Zezulkou byly vyřazeny z festivalového bulletinu. Přesto se rozvoj Špalíčku nepodařilo zastavit. Na přehlídku, která představovala to nejlepší, co se v českém a slovenském folku a rocku tehdy dalo slyšet, se sjíždělo publikum z celé republiky. Rok 1989 patřil v dějinách Valašského špalíčku k nejvýznamnějším. Od 22. do 24. června na festivalu hráli například Janota a Havlovi, Dobrohošť, Jim Čert, Jan Burian s Petrem Skoumalem, Vladimír Merta a Václavem Veselým a Karlem Holasem, Masomlejn, Ciment, MCH Band, Už jsme doma, Dežo Ursiny se skupinou Plus, Štěpán Rak a Jaroslav Svěcený, Jiří Bulis, Jiří Stivín, Marián Varga, Betula pendula, Psí vojáci, Betonová zahrada, Kuličky a další...

Od roku 1990 na Valašský špalíček přijíždějí zahraniční umělci - lze jmenovat například Kwartet Jorgi, Lindsay Cooperovou a Maggie Nicholsovou, Patrika Ewena, Once Upon A Time, Tower Struck Down, Eugena Brosnana, Vesnu Gorše, Tudósok, Phillip Crosbie Band, Bohemian Blues Band, Terryho Lee Halea and Blind Doctors, Panama... Od roku 2000 se tady objevili Michael Roach, Paul K, Lidija Bajuková a Natalija Radušicová, Chris Burroughs Band, Atché, The Frames, James Blood Ulmer & Blues Experience, Michal Urbaniak Band, TV Smith...

V devadesátých letech Valašský špalíček zůstal jasně vyprofilovaným festivalem, který sice logicky ztratil exkluzivitu z dob, kdy téměř neměl konkurenci. Festival si však zachoval strukturu a značku vysoké kvality, jasnozřivou dramaturgii, kladoucí důraz na opravdové hodnoty i odvahu spojovat nečekané...

Jaroslav Riedel (Autor je hudební publicista)

 

 

VALAŠSKÝ ŠPALÍČEK V LETECH 2015 - 2017

Festival zvolil retro image a míří do budoucnosti

Valašský špalíček u nás patří mezi festivaly s nejdelší tradicí, nikdy se nemusel nikam stěhovat a má taky stále stejného dramaturga, Karla Prokeše, který si ho v roce 1983 vymyslel. Přesto prošel mnoha proměnami: z původně jednodenní folkové přehlídky se rychle vyvinul v dynamickou platformu střetávání různých uměleckých pojetí. V osmdesátých letech festival nabízel velký prostor nekonformním rockovým, folkovým a jazzovým hudebníkům, jezdilo na něj publikum z celé republiky. Po změně společenských poměrů se Valašský špalíček musel potýkat se silnou konkurencí komerčněji pojatých festivalů, dál však upřednostňoval posluchačsky náročnější hudbu. Jednu dobu dramaturgie kladla značný důraz na world music, v jiných obdobích mívali velký prostor mladí hudebníci. V letech 2015-2017 přišel festival Valašský špalíček s inovovanou koncepcí, která je postavena hlavně na vystoupeních respektovaných hudebníků, kteří začínali už v šedesátých letech - vlastně to vždy byla pocta rockovým pionýrům, kteří do značné míry určovali trendy a pořád mají co říci.

I když toto pojetí zdánlivě není nijak zvlášť objevné, vzhledem k pečlivé dramaturgii se velice osvědčilo. Valašský špalíček totiž představil řadu hudebníků, kteří jsou nespravedlivě zapomínaní, ale přitom pořád mají k současnému hudebnímu dění co říci. V roce 2015 to třeba byla mezinárodní formace George Kay Band, v níž hrál baskytarista Jiří Kozel - zakladatel původní sestavy skupiny Blue Effect a pozdější emigrant. Bluesová scéna festivalu nabídla například pořad věnovaný památce B. B. Kinga. Speciální sólový program si pro tuto příležitost vymyslel Luboš Andršt, jediný český hudebník, který s králem bluesové kytary hrál.

Největší hvězdou festivalu ovšem byla britská kapela The Pretty Things s kytaristou Dickem Taylorem (který začínal jako basista u Rolling Stones) a zpěvákem Philem Mayem. Koncem roku 1963 hráli The Pretty Things syrové rhythm and blues, později prodělali podobný vývoj jako jiné rockové skupiny své doby, včetně příklonu s psychedelické hudbě, v roce 1968 vydali vůbec první rockovou operu, S.F. Sorrow. Později soubor zažil i špatné časy, někteří členové už ani nežijí, ale obě ústřední osobnosti - Taylor a May - dál koncertují s hudbou, která je proslavila a v 60. letech měla velký vliv i na české soubory jako Matadors nebo The Primitives Group.

V roce 2016 na Valašském špalíčku vystoupila legendární britská rock'n'rollová skupina Swinging Blue Jeans. Na big beatové začátky zavzpomínali Hana a Petr Ulrychovi se skupinou Javory Beat a svůj vůbec poslední koncert zde odehráli Matadors v sestavě Viktor Sodoma, Radim Hladík a tři členové Blue Effectu. Samotný Blue Effect pak s bigbandem KYX Orchestra předvedl jazzrockovou Novou syntézu a mimořádná skupina Collegium Musicum naposled zahrála celý koncert s Mariánem Vargou. Pavol Hammel a Marián Varga také připomněli slavné desky Zelená pošta a Na II. Programe sna, a skupina Extempore přivezla na Valašský špalíček významný koncertní pořad Velkoměsto. Jedním z vrcholů festivalu bylo vystoupení britského psychedelika Arthura Browna.

Letos, v úvodu 35. ročníku Valašského špalíčku, zaujal nápaditým a kultivovaným vystoupením se členy zlínské filharmonie irský zpěvák Duke Special v multimediálním projektu Under the Dark Cloth. Hrály zde české a slovenské legendy šedesátých let The Buttons, Rocky Eagles, Synkopy 61 a Ivan Hajniš & The Primitives Group. Framus Five s Karlovarským symfonickým orchestrem živě předvedli slavnou skladbu Město ER s textem Josefa Kainara, radikální rockové pojetí představil Milan Knížák se souborem Aktual. Krásný akustický set v pravé poledne posledního festivalového dne předvedli Michal Prokop, Luboš Andršt a Jan Hrubý, s nimiž hostoval jazzový saxofonista Joe Kučera, v šedesátých letech člen rané sestavy Prokopových Framus Five a pozdější emigrant. Skvělé koncerty zahráli Vladimír Mišík se skupinami ČDG a Etc…, brněnští Progress Organization, později převtělení do sestav Barnodaj a Progress 2 i vynikající britští hosté: Pete Brown, Maggie Bellová & Hamburg Blues Band. Hvězdou festivalu se nečekaně stala u nás dosud neznámá mladá kytaristka a zpěvačka Jackie Vensonová z texasského Austinu. Znamenitě se uvedla už komorním koncertem na bluesové scéně, kde ji na saxofon doprovázel Joe Kučera. Další ovace vyvolalo její hostování ve formaci Slovak Blues Project Ľuboše Beni s níž vystoupil i další veterán slovenské rockové a bluesové scény Peter Bonzo Radványi. A v podvečer následujícího dne zaplnili nadšení diváci prostor pod venkovním pódiem, kde Vensonová zahrála s vlastní kapelou, už při zvukové zkoušce.

Případ Jackie Vensonové je modelovým příkladem dlouhodobě uplatňované praxe hlavního dramaturga Valašského špalíčku, který dokáže nadálku odhadnout potenciál u nás prakticky neznámého umělce, investovat peníze do jeho prezentace a věnovat mu tři hodiny festivalového času. Nezpochybnitelně se tato jasnozřivost projevila mnohokrát, konkrétně třeba před šestnácti lety v případě české premiéry irského zpěváka Glena Hansarda se skupinou The Frames.   

Jaroslav Riedel, hudební publicista,

červen 2017



aktuálně


13.6.2018  V sekci program  naleznete kompletní časový harmonogram 36. ročníku festivalu Valašský špalíček!



 
 

mapa stránek © 2018, Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí