Valašský špalíček: plastický obraz hudby, která má kořeny v 60. letech Rozhovor s dramaturgem Karlem Prokešem

Valašský špalíček: plastický obraz hudby, která má kořeny v 60. letech Rozhovor s dramaturgem Karlem Prokešem | 2.5.2017

_DSC9430_1.jpg

„Vykradli jste výtvarný mustr Československého beat festivalu z roku 1968,“ pronesl temně dlouholetý kulturní ředitel Milan Kostelník, když cestou ze Vsetína do Zlína ve Vizovicích točil volantem doleva před barevným billboardem, který oznamuje, že ve dnech 21. – 24. června proběhne ve Valašském Meziříčí 35. Valašský špalíček s podtitulem Folk-blues-beat festival 2017.

„To ne,“ ohradil se ze sedadla spolujezdce dramaturg festivalu Karel Prokeš. „Vykradli jsme výtvarnou estetiku celé big beatové dekády. A nejen to. Programově vykrádáme poklady autentické tvorby z časů, kdy v moderní hudbě vznikaly zásadní věci, formovaly se ty základní žánry a hraní na elektrickou kytaru bylo životním postojem. Spolu s dlouhými vlasy symbolizovalo především touhu po svobodě a pionýrům rockové hudby přinášelo hlavně potíže.“

Vstupenky na tuto jedinečnou přehlídku, která vzdává hold legendám šedesátých let, jsou již několik měsíců v předprodeji. A tak jsme o skladbě letošního programu, významných výročích, prodloužení o jeden den a festivalových novinkách, dlouholetého dramaturga Karla Prokeše rovnou trochu vyzpovídali.

 

Valašský špalíček letos slaví půlkulaté výročí a program se opět, letos už potřetí, ponese v duchu 60. let. Kteří z velikánů československého big beatu se představí tentokrát?

 

Začneme od té nejstarší kapely – Synkopy 61, brněnské legendy, kterou proslavila písnička Válka je vůl. A pak je tu další nezapomenutelná brněnská skupina pro změnu z konce šedesátých let Progress Organization, později přejmenovaná na Barnodaj, ještě později na Progres 2. Obě formace budou hrát především svůj nejstarší repertoár, podobně jako „nejlepší slovenští Rolling Stones“ The Buttons. V bluesové i folkové poloze se představí také další slovenský muzikant, čerstvý sedmdesátník Fedor Frešo. Zazní zde průřez historií kapely Framus Five a Michal Prokop se představí také v akustickém setu s houslistou Janem Hrubým a kytaristou Lubošem Andrštem.  Akustický i elektrický koncert chystáme také k letošním sedmdesátinám Vladimíra Mišíka. Po roce se vrací na Valašský špalíček zpěvák a kytarista Ivan Hajniš, tentokrát jako frontman The Primitives Group. A Milan Knížák tu vystoupí s kapelou Aktual, s níž začínal v roce 1967 a paradoxně se nejvíc „proslavil“ o deset let později, když byly jeho nekonformní texty pro Aktual, ať už omylem, či záměrně, v dobovém tisku a pak i v manipulativním televizním dokumentu podsouvány pronásledované skupině Plastic People of The Universe.

 

Takže klasický big beat se v programu festivalu potkává s nonkonformní avantgardou…

No, samozřejmě. Jde nám o plastický obraz hudby, která má kořeny v 60. letech, a zazní zde v podání autentických osobností.

 

Loni jste vedle hudby big beatové dekády uvedli i významné projekty 70. let. Zřejmě naposled v historii moderní hudby zde byla uvedena Nová syntéza Blue Effectu Radima Hladíka a jazzového ansámblu KYX Orchestra. Připravujete něco podobného i letos?

Dobrá otázka. Chystáme skutečně velkou produkci - živé provedení prvního českého artrockového projektu Město ER v podání kapely Framus Five a Karlovarského symfonického orchestru. Ten projekt má omezenou koncertní životnost a zatím takto zazněl pouze na festivalu Krásný ztráty v Lokti nad Ohří, před Vánocemi byl uveden v pražském Foru Karlín a tady na Moravě jej v únoru uvedlo brněnské Sono Centrum. My jsme na realizaci té produkce začali pracovat loni v srpnu.     

 

Program Valašského špalíčku samozřejmě není zaměřen jenom na české a slovenské hudební matadory, ale nabízí jakýsi srovnávací pohled také na zahraniční scénu.

Máme na stole smlouvu s Maggie Bell, které se říká Queen of the blues from Scotland. Proslavila se jako zpěvačka skupiny Stone the Crows. Ta působila na ostrovní scéně v letech 1968 – 1973 a po té, co na koncertě ve Swansea v květnu 1972 po ráně elektrickým proudem zemřel kytarista Leslie Harvey, mimochodem partner Maggie Bell, stal se sólovým kytaristou Stone the Crows Jimmy McCulloch, jehož pak angažoval Paul McCartney do skupiny Wings. Samotná Maggie Bell, počínaje albem Queen of the Night z roku 1974, sama za sebe vydala řadu znamenitých desek.

Dalším z pozvaných hostů je Pete Brown, charismatický britský zpěvák a textař, mimo jiné spoluautor hitů White Room, Swlabr, či Sunshine of Your Love nezapomenutelné kapely Cream. Brown se po rozchodu hvězdného tria stal dvorním textařem baskytaristy a zpěváka Jacka Bruce. Podílel se na všech skladbách jeho sólových alb Songs for a Tailor, Harmony Row a Out of the Storm. A jako uhrančivý frontman kupříkladu exceluje na videu Pete Brown & Piblokto! – Live French TV 1970 / 1971, které snadno najdete na You Tube.

 

A můžeme se opět těšit na skvělá bluesová vystoupení v komorním M-klubu?

To je prostor k nezaplacení. Bonzo Blues Stage tam i letos nabízí spoustu zajímavé hudby. Těším se na Slovak Blues Project spojený se jmény Ľuboš Beňa, Paľo Hrnčirík, či Peter Bonzo Radványi, mnohé slibuje také aktuální Dura & Blues Club s rockovým veteránem Peterem Koreněm za Hammondkami a už zmíněným Fedorem Frešem na baskytaru. Rádi bychom zde přivítali také Andrštův blues-rockový Energit, nebo skutečně svérázné osobnosti polské bluesové scény Marka Makarona Motyku s nímž hraje bubeník Ryszard Rico Rajca. Na Valašský špalíček se chystá také Jackie Venson z texasského Austinu. Její koncert s kapelou chystáme na jednu z venkovních scén, ale těšíme se i na sólový recitál s akustickou kytarou v tom bluesovém programu.  

 

A co chystá pro Valašský špalíček vydavatelství Indies Happy Trails?

Pro upřesnění, program té scény zpravidla vzniká tak, že brněnský kolega Jaromír Kratochvíl přichází s návrhy, které já vytrvale odmítám, dokud nepřijde s něčím, co mě nadchne. Letos jsme se shodli na tom, že zde mimo jiné uvedeme v rámci významných projektů 70. let bratislavský Sľnovrat, který je pro slovenskou folkovou scénu tím, čím je pro český folk sdružení Šafrán. Vystoupí zde nejvýraznější osobnosti z té dávné party kolem Divadla u Rolanda, včetně Zuzany Homolové a hostujících muzikantů, třeba virtuózního houslisty Milana Tedly a Fedora Freša s basovou mandolínou.

 

Po dlouhé době je Valašský špalíček avizován jako čtyřdenní festival, co vás k tomu vedlo?

Mohli bychom říci, že důvodem k rozšíření programu je to polokulaté výročí, ale je to jinak. Objevila se možnost ve středu 21. června uvést unikátní multimediální program Under The Dark Cloth, který pro Metropolitan Museum of Art v New Yorku vytvořil severoirský umělec Peter Wilson, v hudebním světě známý jako Duke Special.

 

Každý na současné scéně orientovaný hudební fanoušek ví, že Duke Special je nezaměnitelný muzikant, skvělý zpěvák a výjimečný autor. Audiovizuální představení Under The Dark Cloth, tedy jistě slibuje jedinečný zážitek…

Duke Special zde vystupoval několikrát a pokaždé hrál trochu jinak, trochu jiné věci. Nyní ho uvidíme s doprovodem většího ansámblu, smyčcového kvarteta, v režírovaném představení, kde má obrazová projekce stejný význam jako hudba a texty. A právě pro zajištění kvalitních projekcí plánujeme realizaci tohoto projektu v Kině Svět.

 

Kapely Mňága a Žďorp a Ciment před třiceti lety právě na Valašském špalíčku započaly svou kariéru. Vybavuje se vám ten okamžik?

Docela jo. Mňágu, jako do jisté míry obnovené Slepé střevo, postavil Petr Fiala na jaře 1987 po šíleném vystoupení rozkládající se a demoralizované skupiny Happyend na Rockfestu v Praze. Mládenci, kteří se sešli v té první sestavě, měli na zkoušení jen pár týdnů, vystoupení na Valašském špalíčku bylo tedy krátké, ale výstižné. Ten Happyend, když byl ve formě, trochu vysával koncept britské kapely Gang of Four. Byla to temná a docela vymudrovaná hudba. Mňága se na té premiéře vrátila k přímočarému projevu Slepého střeva. Až pak se, poměrně rychle, vyvíjel ten dnes pro ně typický repertoár s příslušnou interpretací. A v kontextu toho příběhu stojí za připomenutí, že kromě bubeníka Jiřího Čierňavy, který emigroval do USA, se všichni členové zaniklého Happyendu postupně na nějaký čas - v případě kytaristy Martina Knora asi navždy - profiltrovali do sestavy Mňágy a Žďorpa,

Ciment, jako pokračování povolávacími rozkazy zlikvidované Skupiny z Luhu, alias Krátkého procesu, vznikl spojením osiřelých vsetínských muzikantů Petra Zezulky a Zbyňka Štěpánského s bluesmany, kytaristou Mojmírem Hurským a basistou Pavlem Hynkem z Valmezu, k nimž se připojil houslista Jiří Pavlis z Nového Jičína. Petr Zezulka, po té co zanikla Skupina z Luhu, napsal základ nového repertoáru v inspirativním prostředí blázince, kde zdráv a vesel, stejně jako zhruba ve stejné době Petr Fiala, usiloval o tzv. modrou knížku, která ho zbavila povinnosti sloužit lidu v armádě. Ty starší věci, hity Skupiny z Luhu, do set listu pouštěl až později. A jejich premiéru na Valašském špalíčku 1987 lépe než bych to řekl sám, popsal tenkrát ve festivalovém bulletinu Jan Rejžek: „Ciment Petra Zezulky – bezkonkurenční vrchol navzdory regionálním i povýšeně přespolním výtkám, vrchol vrcholnější, než jistě většina lidí v sále tušila, dává stoprocentně na zadek pražským salonním rockovým unavencům, metalovým konjunkturalistům a vypočítavým bluesovým playboyům sebeslavnější pověsti. Je to všechno neskonale sympatické, přesvědčivé, čiré a ve své případné nevědomosti ojedinělé… Čili, více cimentů do práchnivějících zdí našeho přeceňovaného neautentického, třebaže plakátově lákavého pseudorocku.“    

 

Připravujete, kromě přidání jednoho dne také jiné novinky oproti loňským ročníkům?

S potěšení konstatuji, že se nám, oproti loňsku, podařilo vymyslet jak zachovat klidovou zónu uprostřed festivalu na prvním nádvoří zámku Žerotínů a kde v areálu postavit dvě venkovní pódia, aby se ty scény nerušily, sloužily a ničemu okolo nevadily. Další programy poběží ve velkém sále a v M-klubu.

 

A poslední otázka, přímo na tělo… Co je při přípravách takového festivalu nejtěžší?

Na to je opravdu jednoduchá odpověď. Sehnat peníze.

 

 

Ondřej Smolka





aktuálně


15.5.2017  Meziříčská kapela Mňága a Žďorp letos slaví své třicáté narozeniny na scéně a není v tom sama. Stejného kulatého výročí se dožívá také rockové seskupení Ciment Petra Zezulky a obě...



 
 

mapa stránek © 2017, Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí